po několika denní námaze, jsem vyplodila toto:

                 Nečekaný návrat:

 „Tatí vstávej!“ Tahal za ucho Fielle svého tatínka Kovua. „Tatí!“ Zvolal náhle Asuián. „Co je?“ Zabručel rozespale Kovu. „Slíbil si nám, že nás provedeš po království.“ Ozval se Asuián a trošku vyčítavým pohledem se díval na Kovua. „To je pravda…tak jo jdeme na to“ Kovu vstal a lvíčata mu skotačila u nohou. U jeskyně už na ně čekal Simba. „Jdeš je provést po království?“ Zeptal se Kovua. Kovu jen přikývl.  „Tak pamatuj na to co jsem ti řekl“ šeptl mu Simba do ucha. Dovedl lvíčata až navrch skály. „Páni!“ Vydechla lvíčata. „Podívejte se. Tam kam, dopadá světlo je naše království. Této zemi bude jeden z vás vládnout.“ Ozval se Kovu a vpíjel se pohledem do hnědé tečky, která se neúprosně přibližovala. „A kdo bude vládnout, tati?“ Zeptal se Fielle. „To se ještě neví. Bude to záležet na vašich schopnostech. Rozhodne to pavián Rafiki. Bude vás pořád sledovat, jak si kdo vede. Když se narodí dvě lvíčata a jsou to kluci, tak se to vždy rozhoduje. I můj otec pocházel z dvojčat. Měl stejnou barvu srsti jako já a jeho bratr Mufasa; mimochodem děd Kiary měl barvu srsti jako Simba. Scar, to je můj otec, nevládnul. Ale Mufasa-otec Simby byl králem. Ovšem můj otec Mufasu zabil.“ Řekl Kovu a těžce polknul. Lvíčata na něj hleděla s údivem. „A jak ho zabil?“ Zeptal se Asuián. „To nevím. Nikdy sem nepoznal svého otce, jen mi o něm vyprávěla má matka. Ta zemřela. Scar také asi před několika lety zemřel.“ Dořekl Kovu. Podíval se znovu na tečku. Tečka nabývala rozměry lva. Držel něco v puse. „Co-co to?“ Zakoktal se Kovu. „Co se děje tati?“ Zeptal se Asuián. „Běžte okamžitě do jeskyně, za svou matkou.“ Přikázal jim Kovu. Lvíčata svěsila hlavu a šla pryč. Kovu běžel k Simbovi, který se zatím u jeskyně natáhl a spokojeně spal. „Simbo!Probuď se!“ Křičel na něj Kovu. „ Co se děje Kovu?“ zeptal se ho Simba. „Nějaký lev se sem blíží!“ Odpověděl mu Kovu. „Pojď semnou a můžeš vzít s sebou i Nalu. Zaběhni prosím do jeskyně a řekni lvicím ať zaujmou postavení. Ale Kiara s Vitani, ať hlídají lvíčata.“ Přidal ještě Kovu. Simba ihned běžel do jeskyně, vyřídil vše. Lvíčata se krčila u Kiary a Vitani. Za chvíli už Nala se Simbou stáli u Kovua, který se rozběhl pod lví skálu. Tam se postavil, vstříc novému, neznámému lvovi. Nala a Simba se postavili vedle něj. Obrysy lva se zaostřili. V tlamě nesl lvíče. Měl stejnou barvu srsti i hřívy jako Simba. Nala vydala tichý řev. Blaženě se usmívala. „Netuším, jestli je to jenom představivost, nebo to je náš zhynulí syn Kopa.“ Řekla a dál se usmívala. „Kdo je Kopa?“ Zeptal se Kovu. „Starší bratr Kiary. Často si hrával s Vitani. Narodil se ještě dřív než ty. Zira ho zabila. Teda myslím. Tolikrát jsme mu zakazovali styky s Vitani a on pořád za ní chodil. A-až se jednou nevrátil.“ Odpověděl Simba. Lev už se blížil k nim. „Kopo!“ Vykřikla najednou Nala a jako o závod se hnala ke lvovi. „Mami!“ Vykřikl lev a pustil a lvíče z tlamy. Nala už byl u lva. Simba tam běžel též. Ale Kovu pořád stál rovně jak svíce. Důkladně si prohlížel lvíče. Vypadalo jako Asuián. Mělo úplně stejnou čupřinu. Kopa lvíče zase uchopil a šel ke Kovuovi. Povídal si se Simbou a Nalou. „Zdravím Kovu. Má matka už mi říkala, že ses stal králem. A narodili se vám dvojčata, Fielle a Asuián.“ Kovu podrážděně pohnul hlavou a přikývl. „Tohle je mami Shan. Narodil se nedávno, je ale starší než Asuián a Fielle. Mám ho se lvicí Finou.“ Začal vyprávět nadšeně Kopa Nale.  „FINO!“ Zařval pak hlasitě Kopa. Kovu pozoroval savanu a všiml si lvice, která běžela k nim. Měla béžově zbarvenou srst. Když k nim přiběhla, Kopa ještě pořád mluvil a mluvil. Lvice se mile usmívala. Pak šli na skálu. Simba běžel říct, lvicím že jim nic nehrozí , že je to Kopa. Některé lvice ještě Kopu znaly. Stalo se náhodou, že když byli před jeskyní, Vitani vyšla ven a protahovala se. Kopa na ní hleděl s úžasem. „Vitani?“ Zeptal se. „Kopo!“ křikla Vitani a přiběhla ke Kopovi. Oba se po lvím pozdravili. Fina se tvářila uraženě a měřila si Vitani nepřátelským pohledem. Kovu se cítil jaksi odstrčený. Vitani s ním prohodila jen pár slov. Nala se dál usmívala jak sluníčko. Kiara vyšla ven „Kopo!“ Křikla a přiběhla k nim. Nepozdravila se s Kovem, jak si mysleli, ale přešla ke Kopovi a též jako Vitani se s nim po lví přivítala. Kovu jakoby tam vůbec nebyl. Vitani se na Finu, usmála a zašla do jeskyně. Pak zase přišla a v puse držela Madeliane. Pustila jí na zem před Kopova syna Shana. „Moje dcera Madeliane. A to je asi tvůj syn, že?“  „Ano je to můj syn a jmenuje se Shan. Toto je Fina, má družka.“ Odpověděl Vitani Kopa. Fina se pak chladně usmála. „Víte já nechci aby jste si to Fino brala po zlém. Já a Kopa jsme se dávno kamarádili a pak zmizel beze stopy.“ Vysvětlovala Vitani Fině. Fina přikývla. Pak se vyšlo na lov. Shan,Madeliane,Asuián a Fielle si hráli, Vitani odpočívala na sluníčku, Kovu se hádal s Kiarou a Fina s Kopou se škádlili. Nala se dívala na své tři vnoučata. Byla by i brala jako své vnouče Madeliane, ale to Kovu zásadně odmítal. Z nedalekého stromu, pozoroval Rafiki lvíčata. Hlavně kluky. Co je v Madeliane se už přesvědčil. Madeliane je hbitá, chytrá, krásná, šikovná a kdo ví co ještě. Porovnával lvíčata k předkům. Připadalo mu, že Fielle je nešika jako Scar. Asuián měl všechny vlastnosti Mufasa, když byl Mufasa malý. Madeliane mu připadala jako královna Sheany. Ta byla manželkou Mohatua. Sheany  byla nejkrásnější královnou v historii vládkyň lví skály. Vynikala ve všem, v čem vynikala Madeliane. Bohužel brzy zemřela. Zemřela po tom co se stal Ahadi dospělým lvem. Měla už od narození nevyléčitelnou chorobu. Shan mu připadal jako Ahadi. Pak seskočil ze stromu a hnal se k Simbovi, který právě vyšel z jeskyně. „Simbo nejsem si jistý, ale má Shan nárok na to být králem?“ Zeptal se ho Rafiki. „Nuž jistě, že má .Je to jen na tobě Rafiki, kdo bude vládcem. Buď Shan, Asuián nebo Fielle. Já nebudu předstírat, že bych jako krále navrhoval Shana. Je mi hodně sympatický. Ovšem jaký máš názor ty Rafiki?“  „Já si myslím, že král by mohl být Shan nebo Asuián. Vyhlásím to dnes večer. Ty dva pak spolu budou po dosáhnutí dospělosti soutěžit takto-kdo si jako první najde družku, je král.“ Mínil Rafiki. „Lvíčata o tom ovšem přirozeně vědět nesmí. Teda jen kluci. Madeliane má právo to vědět. A také to nesmí vědět rodičové lvů, protože by jim to určitě vyzradili. Ani Kopa s Finou, ani Kovu s Kiarou. Doufám, že Madeliane bude čestná a neprozradí to zbývajícím lvíčatům.“ Dořekl to Rafiki.

Blížil se večer. Rafiki svolal všechna zvířata. Simba se postaral o to, že Kiara, Asuián, Kovu, Kopa, Fielle, Fina, radši i Nala a Shan, šli na večerní procházku.Pak povolal lvice aby zjistil kolik jich je. Vyjmenoval je všechny, ale Kessu jediná chyběla. „Asi někde rodí. Poslední dobou ji nějak rostlo břicho.“ Informovala Simbu Ajenty. Simba jen kývl. „Takže další lvíče..doufám, že holka..kluk by byl na nic“ pomyslel si Simba. Vitani přinesla Madeliane pod skálu. Rafiki se na Madeliane povzbudivě usmál, protože se ustrašeně krčila. „Vážená zvířata. Jak víte-Kiara s Kovuem mají dvě lvíčata. To znamená že jedno lvíče bude vládnout. Jak se o tom rozhoduje myslím že víte. I když ne všichni. Zároveň chci požádat Madeliane aby o tomto „srazu“ neřekla ostatním lvíčatům a jejich rodičů a také lvice a všechna zvířata aby to též neprozrazovali lvíčatům, Kiaře a Kovuovi, Nale, Kopovi a Fině. A také přibylo nové lvíče-Shan. Tak tedy máme tři možná budoucí krále. Ovše abychom počet zúžili dohodli jsme se s Simbou, aby se možnými nástupci stali jen Shan a Asuián. Až dospějí, tak ten kdo bude mít první družku, ten je král!“ Oznámil Rafiki. Zvířata jeho řeč schválila.  „dobře „sraz“ končí.“ Dořekl Rafiki a odešel.